Stránka:Camille Flammarion, Čeněk Ibl - Koprník a soustava světová - 1900.djvu/158

Tato stránka byla zkontrolována

156


Myslil bys, praví p. Franck, člen Akademie (francouzské), že to místo napsal některý žák Koprníkův, kdybys nemusil ho klásti, třeba mu upíral veškeré původnosti, aspoň do 13. století.

Konečně sto let před vydáním práce Koprníkovy, r. 1444, kardinál Mikuláš z Cusy ve své theologicko-vědecké encyklopedii rovněž přivedl opět ke cti myšlenku o pohybu země, o neporušitelnosti nebes a o pohybu slunce a hvězd v nekonečnu. „Jest nám zjevno, že se země pohybuje, praví, ačkoli úkaz ten nejeví se bezprostředně našim smyslům, protože můžeme souditi o pohybu jen srovnáním s tím, co stojí pevně, tak jako ten, kdo pluje v loďce, plynoucí klidně po řece, může poznati svůj pohyb jen podle břehu. Taktéž pohyb slunce a hvězd jediný nám podává svědectví o pohybu našem… Může býti více světův obydlených. Země jest menší než slunce a větší měsíce, jak dokazuje pozorování zatmění. Jest větší než Merkur…“[1]

Tak od starého věku až po Koprníka soustava nehybnosti země byla uváděna v pochybnost myslemi bystrozrakými, a soustava pohybu země byla přednášena v rozličných podobách. Všecky ty pokusy měly zůstaviti Koprníkovi slávu definitivního ustavení.

  1. De docta ignorantia. Viz dílo Flammarionovo. Les Mondes imaginaires et les Mendes réels, str. 275