Stránka:Camille Flammarion, Čeněk Ibl - Koprník a soustava světová - 1900.djvu/155

Tato stránka byla zkontrolována
153


udává, že podle Platonovce Attika Platon přidával „k tomuto společnému pohybu, který pudí všechny hvězdy, stálice tak jak oběžnice, k oběhu podél jejich kruhové dráhy, druhý pohyb přizpůsobený jejich podobě kulovité, kterým se pohybovala každá kolem svého zvláštního středu, zatím co konaly svůj obecný oběh na své dráze kruhové.“[1]

Plotinus potvrzuje též toto mínění řka: „Kromě velikého obecného otáčení hvězd Platon myslil, že točí se ještě zvláště kolem svého vlastního středu.[2]

Ať pocházejí od Platona či od jeho žáků, úvahy tyto jsou nicméně starší než Koprník. Viděli jsme, že věhlasný astronom jmenuje Martiana Capellu při soustavě, která dávala kolovati Venuši a Merkurovi kolem slunce. Capella byl encyklopedista z konce 5. století našeho letopočtu. Dílo, jež nám zůstavil, podivná to směsice veršů a poesie, jest rozděleno v 9 knih, z nichž obě první mají nadpis „De nuptiis Philologiae et Mercurii“ (O sňatku Filologie s Merkurem). Titul ten zůstal za označení celého díla.

Osmá kniha jest věnována astronomii, a v jedné kapitole této knihy, nadepsané „Quod Tellus non sit centrum omnibus planetis“ („že země není středem všem planetám“), nalézá


  1. Eusebios, l’raeparatio evangelica, kn. XV.,kap. 8.
  2. Plotinus, Enneades, kn. Il., kap. 2.