udává, že podle Platonovce Attika Platon přidával „k tomuto společnému pohybu, který pudí všechny hvězdy, stálice tak jak oběžnice, k oběhu podél jejich kruhové dráhy, druhý pohyb přizpůsobený jejich podobě kulovité, kterým se pohybovala každá kolem svého zvláštního středu, zatím co konaly svůj obecný oběh na své dráze kruhové.“[1]
Plotinus potvrzuje též toto mínění řka: „Kromě velikého obecného otáčení hvězd Platon myslil, že točí se ještě zvláště kolem svého vlastního středu.[2]
Ať pocházejí od Platona či od jeho žáků, úvahy tyto jsou nicméně starší než Koprník. Viděli jsme, že věhlasný astronom jmenuje Martiana Capellu při soustavě, která dávala kolovati Venuši a Merkurovi kolem slunce. Capella byl encyklopedista z konce 5. století našeho letopočtu. Dílo, jež nám zůstavil, podivná to směsice veršů a poesie, jest rozděleno v 9 knih, z nichž obě první mají nadpis „De nuptiis Philologiae et Mercurii“ (O sňatku Filologie s Merkurem). Titul ten zůstal za označení celého díla.
Osmá kniha jest věnována astronomii, a v jedné kapitole této knihy, nadepsané „Quod Tellus non sit centrum omnibus planetis“ („že země není středem všem planetám“), nalézá
