152
myšlenky vysloveně o této záhadě Niketou Syrakuským, Philolaem, Herakleidem Pontským, Ekphantem, Martianem Capellou, Ptolemaiem, Aristotelem, Archimedem, Senekou, Aristarchem Samskýrn, Seleukem, Archytou Tarentským, Timaiem Lokerským a většinou Pythagorovců. Mínění o pohybu země uvádí ještě Stobaios,[1] Diogenes Laertský,[2] Eusebios[3] jakožto sáhající zpět k Philolaovi. Klement Alexandrinský[4] jako Plutarch přičítá je Pythagorovcům vůbec. Theon Smyrenský vykládá, že dle Eudemových dějin hvězdářství Anaximandros prý stanovil, že „země visí v prostoru a pohybuje se kolem středu světa.“ Sextus Empiricus klade tento náhled na účet Aristarchův. Humboldt[5] prohlašuje, že Aristarch Samský a zvláště Seleukos Babylonský byli první, kteří půl druha století po Alexandrovi zkombinovalí pohyb země o sebe s drahou kruhovou kolem slunce jakožto středu veškeré soustavy planetární.
Nejzajímavější jest, že staří myslili dokonce na rotační pohyb oběžnic, který byl objeven teprve v 18. století hvězdářskými dalekohledy a nejpodrobnějším pozorováním. Eusebios
