Stránka:Camille Flammarion, Čeněk Ibl - Koprník a soustava světová - 1900.djvu/154

Tato stránka byla zkontrolována

152


myšlenky vysloveně o této záhadě Niketou Syrakuským, Philolaem, Herakleidem Pontským, Ekphantem, Martianem Capellou, Ptolemaiem, Aristotelem, Archimedem, Senekou, Aristarchem Samskýrn, Seleukem, Archytou Tarentským, Timaiem Lokerským a většinou Pythagorovců. Mínění o pohybu země uvádí ještě Stobaios,[1] Diogenes Laertský,[2] Eusebios[3] jakožto sáhající zpět k Philolaovi. Klement Alexandrinský[4] jako Plutarch přičítá je Pythagorovcům vůbec. Theon Smyrenský vykládá, že dle Eudemových dějin hvězdářství Anaximandros prý stanovil, že „země visí v prostoru a pohybuje se kolem středu světa.“ Sextus Empiricus klade tento náhled na účet Aristarchův. Humboldt[5] prohlašuje, že Aristarch Samský a zvláště Seleukos Babylonský byli první, kteří půl druha století po Alexandrovi zkombinovalí pohyb země o sebe s drahou kruhovou kolem slunce jakožto středu veškeré soustavy planetární.

Nejzajímavější jest, že staří myslili dokonce na rotační pohyb oběžnic, který byl objeven teprve v 18. století hvězdářskými dalekohledy a nejpodrobnějším pozorováním. Eusebios


  1. Joannes ze Stob, Eclogae physicae, kn. I.
  2. Kniha I. odd. 8.
  3. Praeparatio evangelica, str. 519.
  4. Stromates, kn. V., str. 556.
  5. Kosmos, II., str. 126.