144
se připouští, že jest ve středu a to jest systém filosofů, kteří mají za to, že nebe jest ohraničeno a ukončeno ve své celkovitosti. Ale přívrženci školy řeckoitalské, nazývaní Pythagorovci, jsou náhledu opačného. Co se jich týče, tvrdí, že uprostřed světa jest oheň, země že je z těch hvězd, které se točí kolem tohoto středu a že takto přivozuje den a noc.“[1]
Toť zvláštní soustava, kterou jsem ještě neviděl vytčenu žádnými dějinami hvězdářství aniž jakým pojednáním.
Dle toho, co dí Aristoteles, Pythagorovci, o něž jde, nebyli by dávali zemi pohybu denního otáčení o osu ani pohybu ročního oběhu kolem slunce, nýbrž pohyb denního obíhání kolem ohniska světelného a tepelného, označeného nejspíše sluncem, jelikož se jedná o přivozování dne a noci. V této soustavě země by se byla nesla každý den v kruhu opsaném kolem slunce podržujíc svou osu s ním samým rovnoběžnou a vydávajíc po řadě své různé poledníky působení slunečnímu.
Tíž myslitelé myslili si jinou zemi protilehlou k naší, podotýká filosof stagirský (Aristoteles), jmenujíce ji Protizemím (Antichthón).
„Kruhový pohyb země kolem středu vykonává též země protilehlá. Někteří filosofové tvrdí, že může býti několik těles téhož druhu, která se pohybují kolem středu, ale že jich
- ↑ Aristoteles, Traktát o nebi, kn. II., kap. XIII., § 1.
