140
Projdeme nejprve knihu Ptolemaia samého, kterou Koprník bez odporu znal, a která vyvrací všemožnými důvody domněnku o dvojitém pohybu země.
Hle důvod, který se mu zdá nejzpůsobilejším poraziti myšlenku o pohybu posuvném: „Není, vece, ani svrchu ani spodu ve světě, jakož přísluší kouli. Co se týče těles, která obsahuje, ta, která jsou jemná a lehká, jsou puzena svou povahou ven a tlačí se na obvod; zdá se nám, že se nesou vzhůru, protože tak jmenujeme prostor nad naší hlavou až ku povrchu, který zdá se nás obklopovati. Tělesa těžká a složená ze živlů tížících tíhnou naopak ku prostředí jako ku středu: zdají se nám padati dolů, protože vše, co jest pod našimi nohami směrem ke středu země, nazýváme spodem; tělesa tato nahromadí se nepochybně kolem tohoto středu opačným účinkem svého nárazu a tření. Pochopíme tedy, že veškerá hmota zemská, tak veliká v poměru k tělesům na ni dopadajícím, může je přijmouti aniž jejich váha nebo rychlost ji přivede v sebe menší chvění. Kdyby pak měla země pohyb společný se všemi ostatními tělesy těžkými, patrně by je za nedlouho předešla účinkem své hmoty, zanechala by zvířata rovněž jako tělesa těžká beze vší opory kromě vzduchu, a brzo by konečně vypadla z oblohy samé.
