114
je pro ostatní hvězdáře, tím méně pro obecenstvo.
Ony časy minuly! Za našich dnů většina spisovatelů nepočítá vypracování svých spisů na roky, nýbrž na měsíce či lépe řečeno na týdny. Zda-li se myslí rychleji? Jsme-li činnější? Věc jest pravdě podobna, ale nevysvětluje této zbytečnosti. Jsme lehkovážnější a píšeme tisíce tisíců knih o ničem.
Takové knihy jsou jako lehké listí, jež vítr odnáší: nemají životnosti a trvají sotva po dobu jitra. Díla, která zůstávají po posvěcení let a přejdou pokoleními, jsou tak vzácná dnes jako kdys, a Koprníkové nevyskytují se častěji v Evropě věku XIX. než věku XVI. Nicméně život těch nesmrtelných spisovatelů má nám býti blahodárným příkladem, abychom si připomínali, že skutečné pokroky ducha lidského nejdou s patra, nýbrž jsou zásluhou trpělivého badání a hlubokého přemítání.
Všichni hvězdáři, všichni velicí učenci jeho doby slyšeli o práci Koprníkově a znali z pověsti jeho theorie o pohybu země, když r. 1541 jsa již sedmdesátník, odhodlal se dáti ji do tisku. Vykládá sám své dlouhé váhání v Epištole k papeži, kterou měl šťastný nápad umístiti na první straně své knihy. Své průtahy vykládá těmito slovy:
„Dlouho jsem se rozpakoval, měl-li bych vydati své komentáře o pohybech těles nebeských, či nebylo-li by lépe následovati pří-
