»Mluvením se to nezlepší,« řekl jsem. »Pojďte jen.«
Vstal jsem se svého křesla a on vstal také. A pak mi poklepal s tichým důvěrným zachechtáním dvakrát nebo třikrát na prsa a konečně mne zase posadil do křesla.
»Výborně, můj hochu — hodíte se mi,« pravil.
Vzhlédl jsem k němu v překvapení.
»Jacka Ballingera jsem dnešního jitra již opatřil sám. Prostřelil mi díru v rukávě mého kimona, budiž požehnána jeho stará, třesoucí se ruka. Ale pak jsme mu dali kazajku, a za týden bude s ním vše v pořádku. Povídám, mladíku, doufám, že si z toho nic neděláte — jak? Vidíte, důvěrně řečeno, mezi námi, pohlížím na onu věc v jižní Americe jako na záležitost nesmírně vážnou a kdybych měl s sebou soudruha, chci míti také muže, na něhož lze spolehnouti. Proto jsem vás zkoumal a musím říci, že jste se zachoval velmi dobře. Vidíte, vše záleží jenom na vás a na mně, neboť ten starý Summerlee bude potřebovati od začátku, abychom ho ošetřovali. Mimochodem, jste snad náhodou oním Malonem, od něhož se očekává, že dobude za Irsko ceny?«
»Možná, v reservě.«
»Myslím, že se na vaši tvář pamatuji. Nu, byl jsem přítomen, když jste dobyl proti Richmondu onoho podnosu — byl to nejkrásnější vyhýbavý náběh, jaký jsem viděl za celou saisonu. Nevynechám takového matche nikdy, mám-
