a podepsal jsem nájem. Jde to krásně — že ano? A jak jest s vámi?«
»Nu, u mne se to vše shoduje s předními povinnostmi mého povolání. Jsem novinářem a členem redakce ‚Gazetty’.«
»Ovšem — řekl jste to již, když jste to přijal. Mimochodem, měl bych pro vás malý úkol, kdybyste mi chtěl pomoci.«
»S radostí.«
»A nezáleží vám na tom, když byste se něčeho odvážil?«
»Copak je tu v sázce?«
»Nu, je to Ballinger — ten jest v sázce. Slyšel jste o něm?«
»Ne.«
»Ale, ale, mladíku, kde pak jste žil? Sir John Ballinger jest nejlepším jockeyem v severní části Anglie. Když jsem byl v nejlepší kondici, porazil jsem ho vždy, avšak při sázce jest mým mistrem. Nu, jest to veřejným tajemstvím, že když netrenuje, pije velmi silně, — říká tomu, že odměřuje průměr. V úterý byl stižen blouzněním opilců a od té doby zuří jako ďábel. Jeho byt jest právě nad mým. Lékaři praví, že je s tím starým chlapiskem odbyto, jestliže mu někdo nenacpe do jícnu trochu potravy. Ale poněvadž leží na posteli s revolverem na pokrývce a přísahá, že vypálí všech šest koulí na každého, kdo se mu přiblíží, je z toho mezi služebnictvem trochu rozruchu. Je to stará podšívka, tenhle Jack a také je dobrým střelcem — ale
