Kapitola VI.
Byl jsem cepem Páně.
Pak jsme šli společně s lordem Johnem Roxtonem dolů po třídě Vigo a poté špinavým vchodem do slavného šlechtického hnízda. Na konci dlouhé, ozdobené chodby otevřel můj nový známý nějaké dvéře a pak otočil elektrickým zapínačem. Množství lamp, svítících skrze barevná stínidla, koupalo celý, veliký pokoj před námi narudlou září. Stoje ve dveřích a rozhlížeje se, měl jsem všeobecný dojem neobyčejného pohodlí a elegance, spojené s ovzduším vážné mužnosti. Všude bylo viděti známky přepychu bohatého člověka, který se mísil se vkusem a bezstarostnou neodvislostí starého mládence. Na podlaze byly rozestřeny bohaté kožišiny a koberce z některého orientálského bazaru, svítící se měnivými barvami. Po stěnách viselo množství obrazů a tisků, ve kterých i moje nezkušené oči poznávaly umělecké předměty veliké ceny a vzácnosti. Obrazy pěstních zápasníků, balletek a závodních koní se střídaly s malbami rozmařilého Fragonarda, válečnického Girardeta a snivého Turnera.[1] Ale mezi těmito různými ozdobami byly roztroušeny trofeje, jež mne upomenuly rázně na okolnost, že lord John Roxton byl po každé stránce jedním z největších sports-
- ↑ Dva prvně jmenovaní byli slavnými francouzskými malíři a poslední byl výtečným krajinářem anglickým. Pozn. překl.
