Takovým způsobem se děje, že se člověk setká se svou velikou životní krisí. Zdali jsem si mohl pomysliti, vstupuje do této síně, že se vrhnu do nejpodivnějšího dobrodružství, o jakém se mi kdy zdálo? Avšak Claudie — zdali se mi teď nenaskytla právě taková příležitost, o nichž mluvila? Claudie by mi byla dojista řekla, abych šel. Vyskočil jsem. Mluvil jsem, aniž jsem si rozmyslil svoje slova. Henry Tarp, můj soudruh, mne tahal za rukáv a slyšel jsem ho šeptati: »Sedněte si, Malone! Nečiňte ze sebe takového osla!« Zároveň jsem pozoroval, že nějaký vysoký, štíhlý muž s temnými, přizrzlými vlasy, který seděl o několik sedadel přede mnou, se také zvedl. Díval se na mne tvrdýma a hněvivýma očima, ale neustoupil jsem.
»Půjdu, pane předsedo,« opakoval jsem znovu a znovu.
»Vaše jméno! Vaše jméno!« volalo shromáždění.
»Jmenuji se Edward Dunn Malone. Jsem zpravodajem »Daily Gazetzte.« Jsem svědkem dojista nepředpojatým.«
»A jaké jest vaše jméno pane?« tázal se předseda mého vysokého soupeře.
»Jsem lord John Roxton. Na Amazonu jsem již byl, znám tamní krajinu a mám pro takové výzkumy zvláštní vlastnosti.«
»Pověst lorda Johna Roxtona jako sportsmana a cestovatele je zajisté slavně známa po celém světě,« pravil předseda, »ale zároveň by
