Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/74

Tato stránka byla zkontrolována

něco podobného, ale jsem přesvědčen, že něco nového objevil.«

»Pro Boha, napište to tedy, člověče!«

»Chtěl bych to napsati, ale vše, co mi sdělil, bylo přísně důvěrné a za podmínky, že o tom psáti nebudu.« Pak jsem shrnul v několik vět profesorovo vypravování. »Tak se věci mají.«

Mc. Ardle činil velmi nedůvěřivý obličej.

»Nuže tedy,« řekl konečně, »vraťme se, pane Malone, ke dnešní večerní vědecké schůzi. O té přece není nutno něco zatajovati. Nemyslím, že by chtěl některý list podati o ní zprávu, poněvadž o Waldronovi bylo psáno již tucetkrát a že tam bude mluviti Challenger, o tom nikdo neví. Budeme-li míti štěstí, chytíme tím pořádného kapra. V každém případu tam budete přítomen a podáte nám pěknou zprávu. Ponechám vám v listu místo až do půlnoci.«

Po celý den jsem měl plné ruce práce a časně jsem šel na oběd do klubu »Divokých«, kde jsem měl schůzku s Henrym Tarpem, chtěje mu podati zprávu o svých dobrodružstvích. Naslouchal mi se skeptickým úsměvem na svém hubeném obličeji a přímo řičel smíchem, když slyšel, že mne profesor přesvědčil.

»Milý hochu, ve skutečnosti se věci takto nedějí! Lidé neklopýtají přes ohromné objevy, aby pak o nich ztratili důkazy! To ponechme spisovatelům románů, Ten člověk jest přeplněn takovými šašky, jako opičí domek v zoologické zahradě. Vše jest pouhým prázdným žvástem!«

»Ale což onen americký básník?«