»Jaký jest to člověk? Co jste tam činil?«
»Nu, trochu se pak zmoudřil a potom jsme rozmlouvali. Avšak nedostal jsem z něho nic — nic, co by se hodilo k uveřejnění.«
»O tom nejsem tak zcela přesvědčen. Máte na oku modrou bouli a to přece lze uveřejniti. Nemůžeme strpěti takové hrůzovlády, pane Malone. Jest nutno tohoto člověka donutiti, aby se choval slušně. Do zítřejšího listu o něm potřebuji krátký úvodní článek, který mu způsobí puchýř! Poskytněte mi jenom látky a přičiním se, aby byl tento chlapík poznamenán navždycky. Jak pak by asi zněl nadpis článku! Snad profesor Prášil? Nebo snad »Znovuvzkříšený Cagliostro«[1] Shrnuje v sobě veškeré šarlatány a vychloubače historie. Odhalím ho jako podvodníka, kterým opravdu jest!«
»Toho bych neučinil, pane!«
»Proč ne?«
»Poněvadž není vůbec podvodníkem.«
»Jakže?« zařval na mne Mc. Ardle. »Snad tím nechcete říci, že byste opravdu věřil jeho nesmyslům o mamutech, mastodontech[2] a velikých mořských hadech?«
»Nu, o tom nevím nic. Nemyslím, že by tvrdil
