»Musíte se slušně chovati, drahá. Pan Malone jest novinářem a zítra to bude vše v jeho listu otištěno a mezi našimi sousedy se prodá o tucet exemplářů více. Zvláštní událost ze vznešeného života — cítila jste se na onom sloupu velmi vysoko, že ano? Tu tam tedy bude ještě podtitul: ‚Zběžný pohled na zvláštní domácí paní‘. Pan Malone se rád zabývá špinavým prádlem a podobnou nečistotou, jako všichni páni jeho druhu — že ano, pane Malone?«
»Jste opravdu nesnesitelný!« řekl jsem rozhořčeně.
Zasmál se, ale bylo to jako by zabučel.
»Domluvíme se ihned,« zahřměl pak, dívaje se střídavě na mne a na svoji ženu a nadýmaje svoje ohromná prsa, Poté dodal měně náhle svůj tón: »Odpusťte mi, pane Malone, tento nepatrný domácí žert. Povolal jsem vás sem nanovo za účelem mnohem vážnějším, než abyste se účastnil našich malých domácích zábav. A teď již odběhněte, ženuško, a netrapte nás.« Při tom položil obě svoje obrovské ruce na její ramena. »Vše, co pravíte, jest úplnou pravdou. Byl bych lepším mužem, kdybych činil to, co mně radíte, ale zato bych nebyl celým Georgem Edwardem Challengerem. Máme dosti lepších mužů, má drahá, ale jenom jednoho G. E. Challengera, A proto se s ním snášejte co nejlépe.« Náhle jí vlepil zvučnou hubičku, což mne překvapilo mnohem více, než prve jeho násilnost. »A teď, pane Malone,« po-
