Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/353

Tato stránka byla zkontrolována

nost. Možná, že vám to ušlo a proto vám to povím. Byl to sopečný průduch, plný modré hlíny.«

Profesoři přisvědčovali.

»Nuže, tedy — na celém světě jsem viděl jenom jediné místo, se sopečným průduchem, plným modré hlíny. Byly to veliké diamantové doly De Beersovy v Kimberleyi — pochopujete? Z toho můžete viděti; že jsem si vzpomněl na diamanty. Sestrojil jsem si potom prostředek, jímž jsem mohl zadržeti ta páchnoucí zvířata a ztrávil jsem tam šťastný den se zahradnickým nožem v ruce. A tohle jsem získal.«

Poté otevřel skřínku na doutníky a obrátiv ji dnem vzhůru, vysypal z ní na stůl asi dvacet nebo třicet hrubých kamínků různících se velikostí od obyčejného bobu až ke kaštanu.

»Možná, že si budete mysliti, že jsem vám to měl říci již tehdy. Ano, měl jsem, avšak vím, že pro člověka nezkušeného jest zde mnoho záludů a že kameny mohou míti každou velikost a přece jenom mají malou cenu, když chybí barva a tvrdost. Proto jsem je přinesl až sem, a prvého dne ve vlasti jsem donesl jeden z nich ke Spinkovi a požádal ho, aby jej dal zhruba obrousiti a oceniti.«

Pak vyňal z kapsy krabičku po pilulkách a vyňal z ní krásný blýštící se diamant, jeden z nejkrásnějších kamenů, jaký jsem kdy viděl.

»A zde máte výsledek,« pravil, »Oceňuje veškeré kameny při nejmenším na dvě stě tisíc liber. Rozdělíme se ovšem spravedlivě. O ně-