hle něco fantastického a já jsem se vrátil ke svému soupeřovi jenž měl více úspěchů a díval se teď nervosně na elektrické tlačítko.
»Chtěl byste mi zodpověděti jednu otázku?« tázal jsem se.
»Ano, pokud bude rozumná,« pravil.
»Jak jste to provedl? Hledal jste nějaké tajné poklady, či objevil jste točnu, nebo jste potřel nějakého piráta či jste přeletěl Kanál, či co? Kde jest kouzlo romantičnosti? Jak jste k tomu dospěl?«
Zíral na mne upřeně s beznadějným výrazem na své dobrosrdečně, prázdné a ošumělé, drobné tváři.
»Nemyslíte, že vše to jest trochu příliš osobní?« pravil pak.
»Nuže, jenom jedinou otázku,« zvolal jsem. »Čím jste?! Jaké jest vaše zaměstnání?«
»Jsem úředníkem u advokáta,« pravil, »Jsem druhým úředníkem u pánů Jonsona a Merivalea, číslo 41, Chancery Lane.«
»Dobrou noc!« odpověděl jsem a zmizel jsem jako všichni zklamání hrdinové se zlomeným srdcem do tmy a lítost a hněv a smích vřely ve mně jako v hrnci na vaření.
Ještě jeden drobný výjev a budu u konce. Včera večer jsme byli pozváni do bytu lorda Johna Roxtona a když jsme po jídle seděli pospolu a kouřili v dobré shodě, rozmlouvali jsme o svých dobrodružstvích. Jak to bylo podivné, viděti v těchto změněných okolnostech tyto staré, tak dobře známé tváře a postavy!
