Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/338

Tato stránka byla zkontrolována

hlasu, jakož i pokřikem: ‚Nepřijímejte to!’ ‚Odvolejte!’ ‚A vyveďte ho!’ Na druhé straně jásali nespokojenci po tomto dodatku — a nelze popírati, že jich bylo velmi mnoho — a volali ‚Ticho!’ ‚Předsedo!’ a ‚Poctivou hru!’ V zadních lavicích vznikla šarvátka a mezi studujícími lékařství, kteří zaujali tuto část dvorany, byly rozdávány hojné rány. Jenom mírnící vliv mnohých dam, které byly přítomny u velikém počtu, zabránil naprostému odboji. Náhle však nastala přestávka, poté uklidnění a pak úplné ticho. Profesor Challenger se zvedal se svého křesla. Jeho vzezření a způsoby jsou neobyčejně poutavé, a jakmile zvedl ruku, aby bylo ticho, posadilo se veškeré obecenstvo, aby ho vyslechlo, jsouc naplněno očekáváním.

»Většina přítomných se dojista rozpomene,« řekl profesor Challenger, »že podobné pošetilé a nezřízené výjevy se odehrávaly také při poslední schůzi, ve které jsem pronesl svoji řeč. Při oné příležitosti byl předním útočníkem profesor Summerlee a ačkoliv se teď polepšil, a lituje toho, nelze přece celé věci zapomenouti. Dnešního večera jsem slyšel podobné, ale ještě urážlivější výroky od muže, který se právě posadil, a ačkoliv jest to vědomou námahou, jež jest spojena s vlastním snižováním, chceme-li sestoupiti k duševní úrovni onoho muže, vynasnažím se to učiniti, abych tím mohl ukonejšiti každou rozumnou pochybnost, jež by snad mohla u kohokoliv dosud stávati.« (Smích a přerušení.)