Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/320

Tato stránka byla zkontrolována


»Dobrá, tím jest to potvrzeno. Tohle jest mapa jeskyň! Jest jich osmnáct v řadě a některé jsou krátké a jiné hluboké a jiné se rozvětvují, právě tak, jak jsme je viděli. Je to mapa a zde jest jakýsi křížek. K čemu jest ten křížek? Jest umístěn tak, že označuje jednu jeskyni mnohem hlubší než ostatní.«

»Jeskyni, která vede na veskrz,« zvolal jsem.

»Domnívám se, že náš mladý přítel záhadu rozřešil,« pravil Challenger. »Kdyby snad jeskyně nevedla skrze skály, nechápal bych, proč onen člověk, jenž má každou příčinu smýšleti s námi dobře, by k ní chtěl upoutati naši pozornost. Jestliže však vede na veskrz a jestliže vychází na přiměřeném místě na druhé straně, tu bychom nemusili sestoupiti hlouběji než asi sto stop.«

»Sto stop!« zavrčel Summerlee.

»Dobrá – náš provaz je mnohem delší než sto stop,« vykřikl jsem. »Dojista bychom se dostali dolů.«

»A co by bylo s Indiány v jeskyni?« namítal Summerlee.

»V žádné z jeskyň nad našimi hlavami není Indiánů,« řekl jsem. »Užívají jich jako mlatů a zásobáren. A proč bychom nešli ihned nahoru, abychom toto území prozkoumali?«

Na vysočině roste jistý druh smolnatého stromu — náš botanik je označil jako druh andské jedle — jehož dřeva používají Indiáni vždycky jako pochodní. Každý z nás zvedl takovou větev a pak jsme se dali na cestu po