naší čáry a Indiáni nepotřebovali naší pomoci, aby jej odrazili. Myslím, že nikdo z lidoopů, kteří vyrazili na otevřené místo, se již nevrátil do úkrytu lesa.
Ale když jsme přišli mezi stromy, byla věc děsivější. Déle než hodinu po našem vstupu do lesa trval zoufalý zápas, ve kterém jsme se chvílemi sotva dovedli udržeti. Seskakujíce se stromů mezi křovím vrhali se lidoopi s velikými kyji na Indiány a dříve než mohli býti usmrceni oštěpem, zabili sami tři nebo čtyry muže. Jejich strašlivé rány tříštily vše, kam dopadly. Jeden z nich rozbil Summerleeovu ručnici na třísky a druhý by mu byl rozbil lebku, kdyby byl sám neklesl, poněvadž mu jeden Indián proklál srdce. Jiní lidoopové na stromech vrhali na nás kameny a klády dříví, při čemž chvílemi slézali také osobně do našich řad a bojovali divoce, pokud nepadli. Jednou byly řady našich spojenců tlakem nepřítele prolomeny a kdyby nebylo našich ručnic, byli by zajisté Indiáni práskli do zaječích. Ale jejich statečný náčelník je dovedl znovu spořádati, a vrhl je pak k útoku s takovou silou, že pak bylo na lidoopech, aby sami ustupovali. Summerlee byl beze zbraně, ale za to já jsem vyprazdňoval zásobnici své pušky tak rychle, jak jsem jen mohl páliti a z druhého křídla jsme slyšeli neustálý třeskot pušek svých druhů. A pak, v jediném okamžiku nastala panika a zhroucení. S křikem a vytím prchali tito velicí tvorové všemi směry podrostem, kdežto naší spojenci ječeli divokou radostí, pronásle-
