Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/292

Tato stránka byla ověřena

fesora Challengera nejsou ještě vyčerpány, milý, mladý příteli. Možná, že vám ještě dokáži, jak veliký duch dovede ovládnouti veškerou přírodu ke svému užitku.« Pak se nadmul, což označovalo zajisté nějaký tajný úmysl, ale více neřekl.

Na břehu nebylo nic, co by se mi zdálo tak podivuhodným, jako veliká hladina vody, šířící se před námi. Poněvadž nás byl veliký počet a poněvadž jsme způsobovali dosti hluku, zaplašili jsme všechny živé tvory a nehledě k několika pterodactylům, již se vznášeli v kruzích vysoko nad našimi hlavami, čekajíce na zdechlinu, bylo všude kolem tábora ticho. Ale jinak tomu bylo na růžově zbarvených vodách ústředního jezera. Jeho voda vřela a zvedala se podivuhodným životem. Veliká záda, zbarvená břidlicovitě a hrubě pilovité vrchní ploutve vyrážely z vody spolu se stříbrným třepením, načež pak zase zmizely v hlubinách. Písčiny ve značné dálce byly pokryty nemotornými, lezoucími tvary, velikými želvami, podivnými ještěry a také jsme tam pozorovali jedno veliké, ploché zvíře, které se podobalo svíjející se a chvějící rohožce, udělané z černé mastné kůže. Tento tvor sebou plácal pomalu a tak se blížil k jezeru. Tu a tam se vynořovaly z vody dlouhé hadí hlavy a mrskali sebou rychle, při čemž se kolem nich zpředu tvořil malý límec z pěny a vzadu zase čeřivá vodní brázda. Zvedaly se a klesaly při tom s půvabným labutím vlněním. Teprve když se jeden z těchto tvorů vyplazil na písčinu, vzdále-