Kapitola XIV.
Zde byli skuteční vítězové.
Domnívali jsme se, že naši pronásledovatelé, lidoopové, nemají ani tušení, o našem úkrytu v houštinách, ale záhy jsme se přesvědčili o svém klamu. V lesích se neozvalo ani hlásku — na stromech se nehnul ani list a všude kolem nás byl úplný klid. — Ale přece jen jsme měli dbáti výstrahy, které se nám dostalo našimi prvními zkušenostmi, jak lstivě a trpělivě dovedou tito tvorové čekati a bdíti, až se jim naskytne žádoucí příležitost. Ať mne potká v budoucím životě cokoliv, jsem naprosto jist, že nikdy nebudu blíže smrti, jako tohoto jitra. Avšak, budu vám vyprávěti co se událo, postupně.
Všichni jsme se probudili, znaveni včerejšími hrůznými událostmi a nedostatkem potravy. Summerlee byl dosud tak sláb, že se mohl postaviti na nohy jen s velikou obtíží. Ale přes to byl tento stařec naplněn jakousi odvahou, která nechtěla naprosto podlehnouti. Poté jsme se radili a usnesli jsme se, že budeme čekati klidně asi hodinu nebo dvě ve svém úkrytu, že posnídáme, čehož nám bylo velice třeba, a poté že se dáme na cestu přes planinu, a podél ústředního jezera k jeskyním, kde podle mého pozorování žili Indiáni. Spoléhali jsme na okolnost, že můžeme dobře počítati na dobrou přímluvu těch, které jsme zachránili, což nám zajišťovalo vřelé přijetí jejich druhů. Když bychom pak tímto
