»Píšete si deník o těchto událostech a bezpochyby, že také doufáte v jeho uveřejnění, pane Malone,« pravil velmi vážně.
»Jsem zde pouze jako novinářský zpravodaj,« odpověděl jsem.
»Ovšem. A možná, že jste slyšel několik zpozdilých poznámek lorda Johna Roxtona, které se zdály naznačovati, že byla jakási — podobnost — —«
»Ano, slyšel jsem je.«
»Netřeba mně prohlašovati, že každé uveřejnění takové myšlenky — každá lehkovážnost, se kterou byste se snad odvážil vyprávěti to, co se stalo — by byla nejvyšší urážkou mé osoby.«
»Zachovám se ve všem podle pravdy.«
»Pozorování lorda Johna jsou obyčejně přeplněna obrazotvorností, takže by u něho mohly vzniknouti velmi pošetilé názory ohledně úcty, kterou jeví kmeny nejníže stojících divochů, k lidem povahy důstojné a vznešené. Chápete, co tím míním?«
»Úplně.«
»Ponechávám tuto věc vaší šetrnosti.« Po dlouhé přestávce dodal:
»Král oněch lidoopů byl opravdu bytostí nesmírně vznešenou — byla to osobnost neobyčejně krásná a rozumná. Nebylo vám to nápadné?«
»Ano, byl tvorem velmi pozoruhodným,« řekl jsem. Po té profesor, se značnou úlevou v mysli, se nanovo položil, aby pokračoval ve svém spánku.
