bil poznovu a že jej pak zase zavírám, přičemž jsem výskal a křičel z pouhé divokosti a radosti nad tímto zabíjením. S našimi čtyřmi kulovnicemi jsme způsobili mezi lidoopy strašlivou spoustu. Obě stráže, které držely Summerleea padly a profesor se potácel s nejvyšším překvapením jako opilec a nemohl pochopiti, že jest volným. Husté zástupy lidoopů běhaly kolem ve zmatku a v údivu, odkud tato bouře smrti přichází nebo co znamená. Mávali rukama, činili posuňky, ječeli a klopýtali přes padlé. A pak jako s náhlým pudem se vrhli všichni ve vyjícím chumáči ke stromům, aby tam nalezli útulek, zanechavše za sebou mýtinu pokrytou svými kamarády, již byli postiženi kulemi. Jejich zajatci byli na okamžik opuštěni a stáli sami uprostřed mýtiny.
Challengerův chápavý duch poznal ihned situaci. Chopil pomateného Summerleea za paži a poté k nám oba běželi. Dva muži z těch, kteří je střežili, se za nimi vrhli a padli kulemi lorda Johna. My jsme pak pádili vpřed, na otevřené místo, našim přátelům vstříc, a když jsme se s setkali, vtiskli jsme každému z nich do ruky nabitou pušku. Ale Summerlee byl se svojí silou u konce. Již se jen potácel. A lidoopové se již počínali probírati ze svého panického strachu. Blížili se k nám houštinami a hrozili nás odříznouti. Challenger a já jsme běželi vedle Summerleea a podporovali jsme ho s obou stran, kdežto lord John kryl náš ústup, stříleje znovu a znovu, jakmile se někde ukázala z křovin šklebící se divá hlava. Asi dvě míle byla nám tato
