mohutná prsa. Někde ztratil klobouk a jeho vlasy, které za dobu našeho cestování vyrostly, mu poletovaly kolem hlavy v divokém nepořádku. Zdál se, že jediný den postačil, aby se proměnil z člověka, který stál na nejvyšším stupni moderní civilisace, v nejnebezpečnějšího divocha Jižní Ameriky. Vedle něho stál jeho vládce král lidoopů. Jak řekl lord John, byl tento chlap ve všech věcech skutečným obrazem našeho profesora, jenže barva jeho srsti byla místo černé rudá. Jinak to byla stejná krátká, široká postava, měl stejná mohutná ramena, stejný sklon paží do předu a stejné ježící se vousy mu spadaly na chlupatá prsa. Jenom nad obočím, tam, kde se sklánějící čelo a nízká zakulacená lebka lidoopa odlišovala v ostrém kontrastu od širokého čela a skvěle vyvinuté lebky Evropanovy — jenom tam jste mohli zpozorovati rozdíl. Ve všech jiných ohledech byl král lidoopů směšným napodobením profesora.
Vše to, k čemuž mně bylo třeba tak dlouhého času, abych to popsal, se vtisklo v moji paměť za několik vteřin. Ale pak jsme musili mysliti na zcela jiné věci, neboť se před námi počínalo rozvinovati skutečné drama. Dva lidoopi se uchopili jednoho Indiána, který stál ve skupině a vlekli ho až k okraji skalin. Poté zvedl král na znamení ruku. A lidoopové chytili onoho muže za nohy a za paže a houpali ho třikráte vzad a vpřed s velikou prudkostí. A potom se strašným rozkyvem mrštili ubohou obětí přes okraj srázu. Vymrštili ho s takovou silou, že
