Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/267

Tato stránka byla zkontrolována

chatrčí a větve těchto stromů, byly oživeny hustými zástupy lidoopů, které jsem podle jejich velikosti považoval za ženské členy a děti tohoto kmene. Tvořily pozadí tohoto obrazu a všechny se dívaly se chtivým zájmem na stejný výjev, který nás samotné poutal a zároveň uváděl do zmatku.

Na volném místě a blíže okraje skalin se shromáždil zástup několika set těchto huňatých bytostí s rudou srstí, z nichž některé byly obrovské velikosti a všechny hrozné na pohled. Zavládala u nich jistá disciplína, neboť nikdo z nich se nepokoušel vystoupiti z řady, kterou tvořily. Před nimi stála malá skupina Indiánů — byli to lidé malého vzrůstu, chabých údů a rudé pleti, která se leskla v mocném slunečním světle jako leštěný bronz. Nějaký vysoký hubený běloch stál vedle nich se skloněnou hlavou a se založenýma rukama a jeho celé vzezření vyjadřovalo hrůzu a odpor. Nebylo možno se klamati, že tato hranatá postava náležela profesorovi Summerleeovi. Před touto zarmoucenou skupinou zajatců a kolem ní bylo několik lidoopů, kteří je bedlivě střežili, takže byl útěk nemožný. Dále zde byly odděleně od ostatních a blízko okraje skal dvě jiné postavy, tak podivné a za jiných okolností tak směšné, že přivábily moji pozornost. Jednou z nich byl náš soudruh, profesor Challenger. Zbytky jeho kabátu visely dosud v cárech s jeho ramen, ale košili měl úplně roztrhanou a jeho mocné vousy se slučovaly s černými chlupy, které pokrývaly jeho