kračovali ve svých hádkách, poněvadž se nemohli sjednotiti o vědeckém zařazení těchto rudohlavých ďáblů, kteří se nás zmocnili. Jeden z nich říkal, že je to dryopithecus z Jávy a druhý říkal, že jest to pithecanthropus.[1] Nazval bych to šílenstvím a zároveň také ničemností. A jak jsem řekl, vymyslil jsem asi dvě věci, které pomohly. Jednou z nich byla okolnost, že tato zvířata nedovedla na otevřeném prostoru běžeti jako člověk. Mají krátké a křivé nohy, víte, a těžká těla. I sám Challenger by byl mohl dáti na sto metrů nejlepšímu lidoopovi několik metrů napřed a vy nebo já bychom byli u porovnání s nimi nejlepšími běžci. Druhou věcí bylo, že neznali naprosto pušek. Domnívám se, že ani nechápali, jak jejich postřelený soudruh byl vlastně poraněn. Kdybychom mohli dostati svoje pušky, nebylo pak pochyby, co bychom počli.
»A tak jsem dnes časně ráno vyrazil. Svého strážce jsem kopl do břicha, takže se převalil a pádil jsem do tábora. Tam jsem nalezl vás a pušky a teď jsme zde.«
»Avšak profesoři!« zvolal jsem zmateně.
»Nu, musíme se pro ně vrátiti a vyprostiti je. S sebou jsem je vzíti nemohl. Challenger byl na stromě a Summerlee nebyl schopen takové námahy. Jedinou možností bylo dostati pušky a pokusiti se o záchranu. Jest ovšem možno, že
- ↑ Jména dvou typů fossilního (předpotopního) člověka. Pozn. překl.
