»Jistě je odnesl ďábel, massa Malone,« pravil, »Vy dostati se, pane, do země ďábla a on vás všechny vezme. Nechte si raditi, massa Malone, a pojďte dolů rychle, jinak vás vezme také.«
»Ale jak bych mohl dolů, Zambo?«
»Vezměte si liany se stromů, massa Malone. Hodíte je sem. Já je připevniti k pařezu a vy míti pak most.«
»Pomýšleli jsme na to. Ale není zde lian, které by nás unesly.«
»Pošlete pro provazy, massa Malone.«
»Koho bych mohl poslati a kam?«
»Pošlete do indiánských vesnic, pane. Mají dosti kožených provazů v indiánských vesnicích. Indián tamhle dole, pošlete ho.«
»Kdo je to?«
»Jeden z našich Indiánů. Druzí ho bili a vzali mu jeho mzdu. Vrátil se k nám. Je teď ochoten vzíti s sebou psaní, přinésti provaz — jest ochoten ke všemu.«
Donésti psaní. Proč ne? Možná, že by mohl přivésti pomoc. Alespoň by v každém případě zajistil to, aby naše životy nebyly zmařeny pro nic, a aby zprávy o všem, co jsme pro vědu získali, došly ke sluchu našich přátel v domovině. Měl jsem již dva hotové dopisy připraveny, které čekaly, aby byly odeslány. Den ztrávím tím, že budu psáti dopis třetí, čímž svoje zkušenosti vypíši až do konce. A Indián může pak moje zprávy donésti do světa. Nařídil jsem proto Zambovi, aby přišel zase večer a pak jsem
