jako kočka myš. V tom případě jej snad ostatní sledovali a pronásledovali. Ale pak by zajisté vzali sebou také svoje ručnice. A tak čím více jsem se namáhal uhodnouti svým zmateným a unaveným mozkem, co se událo, tím méně jsem nalézal nějaké rozumné vysvětlení. Hledal jsem ve vůkolí v lese, ale neviděl jsem nijakých stop, které by mne dovedly k nějakému závěru. Jednou jsem zabloudil a jenom náhodným štěstím jsem po celohodinném bloudění nalezl zase tábor.
Náhle mne napadla jedna myšlenka, která uvedla do mého srdce trochu útěchy. Nebyl jsem přece jenom na světě tak zcela sám. Dole, na úpatí skály a tak blízko, že mne mohl slyšeti, čekal věrný Zambo. Šel jsem tedy k okraji vysočiny a zíral jsem dolů. Zajisté, seděl tam na svých rohožkách vedle ohně v malém svém tábořišti. Avšak byl jsem velice překvapen, když jsem spatřil, že před ním sedí ještě nějaký druhý muž. Na okamžik moje srdce poskočilo radostí, neboť jsem si myslil, že některý z mých soudruhu se dostal bezpečně dolů. Avšak druhý můj pohled tuto naději rozčaroval. Slunce svítilo vycházejíc, na kůži tohoto druhého člověka a viděl jsem, že jest rudá. Byl to Indián. Vykřikl jsem hlasitě a zamával jsem kapesníkem. Zambo ihned pohleděl do výše, pokynul rukou a pak se chystal vylézti na jehlanec. Za krátko stál naproti mně a tak blízko, že mohl vyslechnouti s hlubokým smutkem příběh, který jsem mu vypravoval.
