ve tmě. Nevěděl jsem, kam se mám obrátiti nebo co nejdříve podniknouti.
Po nějaké chvíli, ve které jsem seděl ve zmatku, jsem se rozhodl, že se pokusím vypátrati, jaké to asi bylo náhlé neštěstí, které moje soudruhy potkalo. Veškeré nespořádané vzezření našeho tábořiště ukazovalo, že se zde udál nějaký útok a výstřel z pušky označoval dojista dobu, kdy se stal. Poněvadž byla vypálena jenom jediná střelná rána, dokazovalo to, že bylo v okamžiku po všem. Pušky ležely dosud na zemi, a jedna z nich — byla to puška lorda Johna — obsahovala v komoře vypálenou patronu. Pokrývky Challengerova a Summerleeova napovídaly, že v oné době oba spali. Skříně s náboji a s potravinami byly rozházeny kolem v divokém nepořádku, spolu s našimi nešťastnými fotografickými přístroji a kasetami, ale nic z nich nechybělo. Na druhé straně zmizely však veškeré vybalené zásoby — a pamatoval jsem se, že jich bylo značné množství. Byla to tedy zvířata a nikoliv domorodci, která učinila tento vpád, neboť zajisté poslednější by zde nebyli ničeho zanechali.
Jestliže to však byla zvířata, anebo snad jediné hrůzné zvíře, co se stalo s mými soudruhy? Kdyby to bylo nějaké zvíře divoké, které je snad rozsápalo, tu by zajisté zůstaly nějaké zbytky. Bylo sice pravda, že zde byla ona ohyzdná, krvavá louže, jež vydávala svědectví o násilí a takový netvor, jaký mne pronásledoval za noci, byl by mohl svoji oběť odnésti tak snadno,
