na okamžik a pak zase mizely — byly to veliké, tiché stíny, které se zdály číhati s lupičským úmyslem a plížiti se kolem na měkkých nohách. Jak často jsem se zastavoval s úmyslem, že se vrátím a přece zase pokaždé zvítězila moje pýcha nad strachem a hnala mne dále, abych dosáhl svého cíle.
Konečně (podle hodinek jsem se přesvědčil, že byla jedna hodina z rána) jsem viděl v průsecích džungle lesknoucí se vodu a o deset minut později jsem již stál v rákosí na březích ústředního jezera. Měl jsem neobyčejnou žízeň a proto jsem se položil na zem a napil jsem se několika dlouhými doušky jeho vody, jež byla svěží a chladná. Byla tam široká stezka, na níž jsem pozoroval velmi mnoho stop. Byla blízko u místa, kam jsem přišel takže jsem ihned poznal, že jest tam napájedlo zvířat. Zcela blízko vody byl veliký, osamělý balvan z lávy. Vylezl jsem na něj a když jsem se položil na jeho vrchol, měl jsem všemi směry výborný rozhled.
První věc, kterou jsem spatřil, mne naplnila překvapením. Když jsem popisoval rozhled s vrcholu onoho velikého stromu, zmínil jsem se, že jsem rozeznával na vzdálených skalách množství černých skvrn, které se mi zdály jako vchody do jeskyň. A teď, když jsem se díval na tytéž skály, spatřil jsem ve všech směrech okrouhlá světla, jevící se jako rudé, ostře ohraničené skvrny, podobné lodním střílnám ve tmě. Na okamžik jsem se domníval, že to tak svítí láva, rozžhavená nějakou sopečnou čin-
