Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/233

Tato stránka byla zkontrolována

Trafalgarském náměstí[1] — jezírko bylo naplněno jakousi černou, smolovitou látkou a jeho povrch se zvedal a klesal ve velikých bublinách, utvořených plynem, jímž tyto bubliny praskaly. Vzduch kolem jezírka se chvěl horkem a půda kolem něho byla tak žhavá, že jsem se jí sotva mohl dotknouti rukou. Bylo mi zcela jasno, že onen veliký, sopečný výbuch, kterým byla pozvednuta celá tato podivná vysočina, před mnohými věky, nepozbyl dosud své síly. Zčernalé skály a balvany z lávy jsem již před tím viděl všude kolem, když jsem vyhlížel, jsa ukryt v bujném rostlinstvu, které vroubilo jeho okolí, ale tento asfaltový rybník v džungli byl prvou známkou, které se nám dostalo o skutečné činnosti na úbočích starobylého krateru. Neměl jsem však kdy vyšetřovati toto jezírko podrobněji, neboť jsem musil spěchati, chtěl-li jsem se za jitra vrátiti do tábora.

Byla to cesta strašlivá a pokud mne pamět neopustí, zůstane hrůzně zapsána v mé mysli. Plížil jsem se přes veliké, měsícem osvětlené mýtiny, ale ve stínech na jejich okrajích. Po té jsem kráčel opatrně džunglí, zastavuje se s tlukoucím srdcem, kdykoliv jsem slyšel — a bylo to velmi často — praskot lámajících se větví, když kolem kráčelo nějaké divé zvíře. Chvílemi se tu a tam vztyčovaly veliké stíny, ale jenom

  1. Velké náměstí v Londýně, pojmenované po mysu u Gibraltaru, kde se proslavil anglický admirál Nelson, vítězstvím nad loďstvem francouzsko-španělským roku 1805. Na náměstí stojí Nelsonova socha. Pozn. překl.