rostly tu a tam vysoké stromy, nastoupily na místo lesa. Cesta mi ubíhala dosti dobře a mohl jsem viděti, nejsa sám spatřován. Šel jsem blízko kolem bažiny pterodactylů a když jsem se jí dosti přiblížil, tu vyletěl jeden z těchto velikých tvorů, chřestě se zvuky suchými a křehkými, kožnatými svými křídly — měřila v rozpětí od konce ke konci nejméně dvacet stop — vyletěl, pravím, odněkud blízko mne a vznesl se do vzduchu. Když letěl přes tvář měsíce, prosvítalo bílé světlo zcela jasně skrze jeho blanitá křídla a v onom tropickém světle vypadal jako létající kostra. Skrčil jsem se mezi křovinami k zemi, neboť jsem věděl ze své poslední zkušenosti, že toto zvíře by mně jediným svým výkřikem mohlo přivésti na krk několik set svých odporných soudruhů. Teprve, když se netvor někde snesl, odvážil jsem se plížiti se zase dále.
Noc byla neobyčejně tichá, ale přece jen jsem slyšel na svém pochodu jakýsi nepřetržitý, tichý a bručivý zvuk, jakési neustálé mručení a to někde před sebou. Tyto zvuky se při mém postupu stávaly hlasitější, až konečně byly patrně zcela blízko přede mnou. Když jsem se zastavil, tu onen zvuk trval dále a proto se mi zdálo, že vychází z nějakého nepohnutého místa. Znělo to jako parní kotel nebo jako bublání velikého hrnce. Záhy jsem přišel na místo, odkud to vycházelo, neboť jsem nalezl uprostřed malé mýtiny jakési jezírko — vlastně spíše rybník, neboť nebyl větší nádrže u fontány na
