Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/226

Tato stránka byla zkontrolována

shody. A ještě toho večera jsme vypracovali při svitu ohně a jedné svíčky prvou mapu tohoto ztraceného světa. Každá podrobnost, kterou jsem byl zhruba naznačil na své strážní věži byla vkreslena na svém místě. Chalengerova tužka se vznášela nad prázdnou, velikou plochou, která označovala jezero.

»Jak pak je nazveme?« tázal se.

»Proč se nechcete uchopiti příležitosti, abyste mohl svoje jméno zvěčniti?« řekl Summerlee se svým obyčejným přídechem kousavosti.

»Doufám, pane, že moje jméno bude míti jiné a osobitější nároky na vděk potomstva« odpověděl Challenger vážně. »Každý nevědomec dovede si zabezpečiti svoji bezcennou památku, když svým jménem označí nějakou řeku nebo horu. Takového pomníku mně není třeba.«

Summerlee se chtěl právě chystati s potměšilým úšklebkem k nějakému novému útoku, když si lord John pospíšil se svým zakročením.

»Jest přece na vás, milý hochu, abyste jezero pojmenoval,« pravil. »Viděl jste je první a při svatém Jiří, budete-li chtíti, pojmenovati je »Jezerem Maloneovým«, tu nemá k tomu nikdo lepšího práva!«

»Každým způsobem! Ponechme našemu mladému příteli, aby jezero pojmenoval,« řekl Challenger.

»Pak tedy,« řekl jsem a myslím, že jsem se při tom zarděl, »je pojmenujme ‚Jezerem Klaudie’.«