asi na osm nebo deset stop smýkati po jednom výhonku, ale přes to jsem výborně postupoval a objemný hlas Challengerův se mi jevil u veliké dálce pode mnou. Avšak onen strom byl opravdu ohromný. A když jsem pohleděl vzhůru, nespatřoval jsem posud, že by mně lupení nad hlavou řídlo. Pak jsem dospěl k nějakému hustému, keřovitému chumáči listí, který se mi zdál jako cizopasnou rostlinou, vyrůstající z větve, po které jsem lezl. Naklonil jsem hlavu za onen chumáč, abych viděl, co jest za ním. Ale tím, co jsem spatřil, byl bych překvapením a hrůzou skoro spadl se stromu.
Ve vzdálenosti jedné nebo dvou stop byl přede mnou nějaký obličej, dívající se na mne! Bytost, které ona tvář náležela, se krčila za chumáčem cizopasné rostliny, a vyzírala za ním v témž okamžiku, kdy jsem to činil i já. Byla to tvář lidská — nebo alespoň se podobala spíše obličeji lidskému než-li některé známé opici. Byla to tvář dlouhá, bledá a pokrytá puchýřky; nos byl sploštělý a spodní čelist vyčnívající. Kolem brady se ježily hrubé vousy. Oči, jež seděly pod hustým a širokým obočím, byly zvířecí a divoké a když onen tvor otevřel ústa, aby na mne zavrčel jako v kletbě, zpozoroval jsem, že má zakřivené, ostré a šelmovité zuby. Na okamžik jsem viděl v oněch zlých očích nenávist a hrozbu. Ale pak, jako blesk, se v nich objevil výraz nepřemožitelného strachu. Pak se ozval praskot zlámaných větviček a onen tvor zmizel dolů v zelenou spleť. Zachytil jsem zrakem je-
