Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/209

Tato stránka byla zkontrolována

»A také nesmíme zapomenouti,« poznamenal Summerlee, »že jest jistě velmi mnoho předhistorických tvarů, které se nám nezachovaly ani ve zbytcích. Bylo by ukvapeností, domnívati se, že bychom dovedli pojmenovati vše, co se nám zde asi naskytne.«

»Toť správné. Při nejlepším se můžeme pokusiti pouze o roztřídění z hruba. Zítra nám asi pomohou některé další zřejmé důkazy, abychom mohli zvíře nějak určiti. Teď však nemůžeme učiniti nic jiného, nežli pokračovati ve svém přerušeném spánku.«

»Ale nikoliv beze stráže,« pravil lord John rozhodně. »V krajině, jako jest tato, nesmíme se vydávati náhodám. V budoucnu bude každý z nás bdíti střídavě po dvě hodiny.«

»Je-li tomu tak začnu s tím sám a dokouřím si při tom svou dýmku,« řekl profesor Summerlee a od té chvíle nadále jsme již nikdy nespali beze stráže.

Ráno netrvalo dlouho a objevili jsme příčinu onoho děsného povyku, který nás v noci probudil. Mýtina iguanodonů byla jevištěm strašlivého krveprolití. Z louží krve a ohromných kusů masa, rozházených všemi směry po zeleném drnu, jsme se domnívali zprvu, že zde bylo zabito několik oněch zvířat, ale když jsme zbytky prohlédli bedlivěji, poznali jsme, že veškeré tyto kusy masa pocházejí jenom z jediného tohoto neohrabaného netvora, který byl doslovně roztrhán na kusy, nikoliv snad nějakým zvíře-