představiti horší smrti než skončiti takovým nečistým plazem. Lituji, že jsem vypálil ze své pušky, ale u Joviše, nic jiného mi nezbývalo!«
»Kdybyste toho byl neučinil, nebyli bychom zde,« řekl jsem s přesvědčením.
»Snad nám z toho nevznikne žádná škoda,« odpověděl. »Zajisté, že v těchto lesích se ozve velmi často hlasitý praskot lámajících se nebo padajících stromů, což se zajisté podobá ráně z pušky. Avšak teď, jste-li také mého mínění, zažili jsme pro dnes již dosti rozčilení a učinili bychom nejlépe, když bychom se vrátili do tábora k naší skříni s lékařskými potřebami a použili trochu karbolové kyseliny. Kdož ví, jaký jed mají tato zvířata ve svých odporných čelistích?«
Avšak zajisté nezažil nikdo od počátku světa takového dne, jako my. Měloť nás očekávati ještě další překvapení. Když jsme sledovali tok potůčku, došli jsme konečně na svou mýtinu a spatřivše trnité hrazení svého tábora, domnívali jsme se, že jsou naše dobrodružství skončena. Avšak než jsme se mohli uložiti k odpočinku, bylo nám přesvědčiti se o jiném. Branka Challengerovy Pevnůstky byla nedotčena, její hrazení nebylo prolomeno a přece jen zde byla za naší nepřítomnosti nějaká návštěva a to tvora podivného a silného. Nebylo zde nijakých stop, které by nám prozradily jeho povahu. A jenom svislé větve ohromného gingkového stromu nám napovídaly, jak asi ona bytost přišla a odešla. Za to však jsme měli zjevný důkaz o jeho zlo-
