Toto místo bylo i samo o sobě dosti příšerné, ale jeho obyvatelé z něho činili jakýsi výjev podobný ‚Sedmi Kruhům’ Danteovým.[1] Bylo to hnízdiště pterodactylů. Viděli jsme jich zde shromážděno před sebou na sta. Celé dno této kotliny kolem vody se hemžilo jejich mláďaty a odpornými matkami, sedícími na kožnatých, žlutavých vejcích. A onen zarážející hluk, kterým byla naplněna všechna atmosféra, přicházel od těchto lezoucích a křídly mávajících spoust ohyzdných plazů, kteří zároveň vysílali pekelný, děsný a stuchlý zápach, jímž jsme téměř omdlévali. Ale nahoře na balvanech seděly po jednom veliké, šedé a jako zvětralé kusy, které vypadaly spíše jako vyschlé mrtvoly, než opravdoví živí tvorové. Byli to strašní samečkové, naprosto nehnutí, kromě toho, že jejich rudé oči se koulely a že chvílemi chňapli svými zobáky, jež se podobaly železům na krysy, po nějaké vážce, letící kolem. Jejich veliká, blanitá křídla byla zavřena sklopením jejich předních nohou, takže tam seděli jako obrovské babizny, zahalené v ošklivé šátky barvy pavučin, z nichž vyčnívaly jejích zuřivé hlavy. Neméně než tisíc velkých i malých těchto nečistých zvířat lezlo tu v kotlině před námi.
Naši profesoři byli by zde rádi zůstali v úkrytu celý den, tak byli uchváceni touto příle-
- ↑ Dante Allighieri, slavný italský básník středověký, jehož pře ním dílem je trojdílná epická báseň „Božská Komedie“. Sedm kruhů jest popisováno v oddílu „Peklo“. Pozn. překl.
