Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/176

Tato stránka byla zkontrolována

na některé podivné a zlomyslné činy míšencovy — na jeho neustálou tužbu věděti o našich plánech, na jeho chycení před naším stanem, když nám naslouchal, na skryté pohledy nenávisti, při nichž ho někdo z nás chvílemi překvapil. Ještě jsme mluvili o všech těchto okolnostech, namáhajíce se uklidniti své mysle vzhledem k novým okolnostem, když neobyčejný výjev na planině dole upoutal naši pozornost.

Nějaký muž v bílých šatech, který mohl býti jedině druhým míšencem, jenž zůstal na živu, běžel jako člověk, jemuž jest v patách smrt. Za ním, jenom na několik metrů, skákala obrovská, ebenová postava našeho oddaného černocha Zamba. Právě když jsme tam pohlédli, vrhl se černoch na záda uprchlíkova a ovinul paže kolem jeho hrdla. Svalili se oba na zem. Za okamžik potom se Zambo zvedl, pohleděl na ležícího muže a pak zamávnuv k nám radostně rukou, běžel zase směrem k nám. Bílá postava zůstala nehybně ležeti na veliké planině.

Naši dva zrádcové byly zničeni, avšak zločin, který vykonali, je přežil. Nijakými možnými prostředky jsme nemohli dosíci zase jehlance. Byli jsme obyvateli světa, ale teď jsme byli obyvateli vysočiny. Obě dvě ty věci, vysočina a svět, byly rozdílné a oddělené. Zde byla planina, přes kterou vedla cesta k naším canoím a tam, za fialovým, mlhavým obzorem byla řeka, vedoucí do civilisace. Avšak spojení mezi námi a oním světem nám chybělo. Žádný lidský důmysl nedovedl vymysliti prostředků, jak pře-