Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/165

Tato stránka byla zkontrolována

horu,« pravil. »Až tam budeme, možná, že vám ukáži, že prameny vynalézavého ducha dosud vyčerpány nejsou.«

Po snídani jsme rozbalili tlumok, v němž náš vůdce přinesl svoje lezecké potřeby. Vytáhl z něho svitek nejpevnějšího a nejlehčího provazu, který byl jedno sto padesát stop dlouhý, dále lezecká železa, svory a ještě jiné nástroje. Lord John byl zkušeným horolezcem a Summerlee vykonal v různých dobách také několik horských cest, takže ve skutečnosti jsem byl z celé společnosti jediným novicem v horolezectví sám. Avšak moje síla a dovednost nahradí snad můj nedostatek zkušeností.

Ve skutečnosti to nebylo úlohou příliš namáhavou, ačkoliv byly okamžiky, kdy se mi na hlavě ježily vlasy. První polovina výstupu byla naprosto snadná, avšak odtud byla cesta stále příkřejší, až konečně při posledních padesáti stopách jsme se doslovně drželi prsty a špičkami noh nepatrných výstupků a rozsedlin ve skále. Nebyl bych mohl tento výstup dokonati a Summerlee také ne, kdyby byl Challenger sám nevystoupil až na vrchol (bylo velice zvláštní viděti takovou zručnost u osoby tak neohrabané) a kdyby tam byl neupevnil provaz kolem kmene onoho stromu, jenž tam rostl. S touto pomůckou jsme dovedli pak vyšplhati po drsné stěně, až jsme se octli na malé, travou pokryté rovině o průměru asi dvaceti pěti stop všemi směry, jež tvořila vrchol.

Prvý dojem, kterého jsem nabyl, když jsem