Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/161

Tato stránka byla zkontrolována

polotropické bažiny. A aby byla věc ještě horší, zdálo se, že jest toto místo oblíbeným pařeništěm hadů jaracaca[red 1], nejjedovatějšího a nejútočnějšího plaza Jižní Ameriky. Znovu a znovu se objevovali tito děsní tvorové, kroutící se a vrhající se na nás přes povrch onoho smrdutého kaliště a jenom tím, že jsme měli svoje pušky stále připraveny, byli jsme před nimi v jakési bezpečnosti. Jedna nálevkovitá prohlubeň v bahnisku, zbarvená živou zelení jistého druhu lišejníků, které se v ní dařily, zůstane navždy v mé paměti jako příšerná vzpomínka. Zdá se, že to bylo zvláštní hnízdo těchto plazů, a svahy jimi byli přeplněny. Všichni hadi se vinuli proti nám, neboť jest zvláštností jaracacy, že ihned útočí na člověka, jakmile jej spatří. Bylo jich příliš mnoho, abychom mohli na ně stříleti. A proto jsme vzali do zaječích a běželi jsme, pokud jsme nebyli unaveni. Nebudu nikdy moci zapomenouti toho, co jsme viděli, když jsme se pak ohlédli a viděli, jak se hlavy a krky našich hrozných pronásledovatelů mezi třtinami vztyčovaly a klesaly. Na mapě, kterou kreslíme, jsme nazvali toto místo Bažinou Jaracaca.

Na této vzdálenější straně ztratily skály svoji rudou barvu a mají nádech spíše čokoládově hnědý. Rostlinstvo bylo zde na jejich vrcholích spořejší a skály samy se snížily asi na tři nebo čtyři sta stop. Avšak nikde jsme nemohli najíti místa, kde bychom mohli na ně vystoupiti. Dosáhnutí jejich vrcholu bylo zde ještě nemožnější než na prvém místě, kde jsme k nim přišli. Jejich

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Křovinář žararaka