Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/157

Tato stránka byla zkontrolována

že balvan letěl kolem nich a že tedy musil spadnouti s vrcholu. Dívajíce se vzhůru, neviděli jsme nad sebou v zelené džungli, která korunovala skály, nijaké známky pohybu. Avšak měli jsme jenom málo pochybnosti, že balvan byl mířen na nás a tak tato událost poukazovala dojista na přítomnost člověka — na přítomnost lidí zlých — kteří byli na vysočině!

Vzdálili jsme se spěšně z propasti a naše duše byly plny tohoto úkazu a jeho vlivu na naše plány. Naše situace byla již dosti obtížnou před tím, ale jestliže překážky přírodní by byly zvětšovány ještě zúmyslným odporem člověka, byla by naše věc opravdu beznadějnou. A přece, když jsme pohlíželi vzhůru na krásné třepení vegetace, jevící se jenom několik set stop nad našimi hlavami, nebylo mezi námi ani jediného, jenž by se zaměstnával myšlenkou na návrat do Londýna dříve, než prozkoumáme hlubiny onoho tajemství nad námi.

Rozmlouvajíce o situaci, rozhodli jsme se, že nejlepším postupem bude, pokračovati v cestě kolem vysočiny v naději, že nalezneme nějaké jiné prostředky, jež by nám pomohly k dosažení vrcholu. Čára skalin, která se na těchto místech již značně snížila, počínala se již obraceti od západu na sever a kdybychom mohli tento záhyb považovati za úsek kruhu, nemohl by býti celý kruh příliš veliký. Při nejhorším bychom se za několik dní vrátili zase na místo, odkud jsme vyrazili.

Toho dne jsme vykonali pochod, který činil