to bylo olupovalo o veškerou romantičnost. Avšak přece jen, ať byla vaše pohnutka jakákoliv, těší mne, že jste sestoupil do oněch dolů.« Podala mi ruku, ale s takovou roztomilostí a důstojností, že jsem se mohl pouze skloniti a ruku jí políbiti. »Řekla bych skoro, že jsem jen pošetilou ženou a že mám obrazotvornost děvčátka. A přece jest to opravdu se mnou sloučeno, je to tak úplnou části mého vlastního já, že nemohu jinak, než se chovati podle toho. Provdám-li se, chci si vzíti jenom slavného muže.«
»Proč byste toho neučinila?« zvolal jsem. »Právě jen takové ženy, jakou jste vy, dovedou muže povznašeti. Poskytněte mi jen příležitosti a uvidíte, zdali se jí uchopím! A pak, jak jste sama řekla, muži by si měli vytvářeti příležitosti sami a nikoliv čekati, až se jim naskytnou. Pohlédněte na Clivea[1] — byl to pouhý úředník a podmanil si Indii. Při svatém Jiří! Přece ještě něco ve světě vykonám!«
Zasmála se mému náhlému, irskému vzkypění.
»Proč ne?« řekla. »Máte přece vše, co muž může míti — mládí, zdraví, sílu, vzdělání a energii. Litovala jsem tolik, když jste počal mluviti — ale teď jsem ráda — tak ráda — jestliže to jen opravdu ve vás tyto myšlenky probudí!«
- ↑ Robert lord Clive (1725—1774), vstoupil jako písař do služeb Východoindické Společnosti. Pak vstoupil do vojska a postupoval, až se stal vojevůdcem a dobyl proti nabobu Surakja-Dovelon města Murširábádu, čímž založil panství Angličanů v Indii. Pozn. překl.
