stoupiti. Avšak jest jisto, že jest zde nějaký bod, na němž jest vystoupení možné.«
»Jak to víte, pane?« tázal se Summerlee ostře.
»Poněvadž můj předchůdce, Američan Maple White, takový výstup opravdu provedl. Jak by byl jinak mohl viděti onoho netvora, kterého nakreslil do svého náčrtníku?«
»Tím chcete podávati jakési důvody předbíhající dokázané skutečnosti,« pravil Summerlee zatvrzele. »Připouštím vaši vysočinu, poněvadž jsem ji viděl, avšak dosud jsem se nepřesvědčil že je na ní vůbec nějaká životní forma.«
»Co připouštíte, pane, nebo čeho nepřipouštíte, jest opravdu důležitosti až nepochopitelně malicherné. Avšak pozoruji s potěšením, že vysočina sama se opravdu vedrala do vašeho rozumu.« V tom pohleděl vzhůru a pak k našemu úžasu seskočil s balvanu a uchopiv Summerleea v týle, zvrátil mu tvář do zadu, »Nuže, pane-« křičel chraptivě rozčilením. »Mohu vám takto pomoci, abyste poznal, že vysočina obsahuje zvířecí život?«
Řekl jsem již, že hustá obruba zeleně visela na okraji skal. A z této obruby se teď vynořil nějaký černý, lesknoucí se předmět. A když pak vylezl pomalu dále a visel nad propasti, viděli jsme, že to byl nesmírně veliký had, s podivně ploskou, lopatovitou hlavou. Klátil se a kýval asi minutu nad námi a ranní slunce zářilo na jeho hladkých a svalnatých závitech. Potom se zvolna vtáhl zpět a zmizel.
Summerlee byl tak uchvácen zájmem, že
