vůdce mluvil? Sděluji vám tuto událost tak, jak se stala a proto z ní budete míti právě tolik jako já. Bylo to okolností ojedinělou, neboť jinak jsme nic pozoruhodného nespatřili.
A teď, moji milí čtenářové, jestliže budu jakých míti, jsem vás dovedl po široké řece a skrze záclony sítiny a pak zeleným tunelem, a vzhůru po vysočině, porostlé palmami a přes bambusovou houštinu, jakož i přes planinu stromovitých kapradin. Konečně leželo místo našeho určení právě před námi. Když jsme překročili druhý hřbet, spatřili jsme před sebou nepravidelnou, palmami řídce porostlou rovinu a pak čáru vysokých, rudých skal, které jsem viděl na obraze. Když tyto řádky píši, leží tam před námi a nelze ani v nejmenším pochybovati, že jest to útvar tentýž. Na nejbližším místě jest vzdálena od našeho ležení asi sedm mil a zatáčí se do dálky, při čemž se šíří, až kam zrak může dohlédnouti. Challenger se prochází kolem nás jako kohout, který dostal první cenu a Summerlee mlčí, ačkoliv je dosud nevěřící. Ještě den a některé z našich pochybností budou u konce. Zatím však José, jehož rámě bylo probodeno zlomenou bambusovou větví, trvá na tom, aby se mohl vrátiti a proto odevzdávám tento dopis jeho péči a mám jen slabou naději, že se dostane do vašich rukou. Jakmile k tomu budu míti příležitosti, budu psáti zase. Ke svému listu přikládám hrubě načrtanou mapu naší cesty, která bezpochyby usnadní pochopení mého vypravování.
