se jeho hlava proměnila v samé vousy a střechu klobouku. »Zajisté, pane, omezené vědomosti by k tomu vedly. Avšak jsou-li naše vědomosti dokonalé, tu přicházíme k důsledkům jiným.« Pak na sebe pohlíželi vzájemně s tichým vzdorem, při čemž všude kolem se zvedal vzdálený šepot: »Budeme-li moci, — budeme-li moci, zabijeme vás.«
Této noci jsme zakotvili svoje canoe těžkými kameny místo kotvami uprostřed řeky a vykonali jsme veškeré přípravy k možnému útoku. Avšak nic se neudálo a s jitrem jsme se dali na další cestu a bití na bubny umíralo ponenáhlu za námi. Asi kolem třetí hodiny odpolední jsme dopluli k velmi příkrým slapům, více než míli dlouhým, — byly to právě slapy, na kterých se profesor Challenger setkal se svojí nehodou při první cestě. Doznávám, že pohled na ně mne potěšil, neboť tvořily opravdový přímý a první doklad, třeba že malý, o pravdivosti jeho vypravování. Indiáni vynesli nejprve naše čluny a pak naše zavazadla houštinami, které na tomto místě byly málo prostupné, kdežto my, čtyři běloši, s puškami na ramenou, jsme kráčeli mezi nimi a každým nebezpečím, jež by mohlo přijíti z lesů. Před večerem jsme šťastně přešli slap a pluli jsme asi deset mil od nich, načež jsme na noc poznovu zakotvili. Počítám, že jsme na tomto místě byli od hlavní řeky vzdáleni nejméně sto mil vzhůru po přítoku.
Za časného dopoledne následujícího dne jsme se dali velikou odchylkou. Až do rána jevil
