Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/119

Tato stránka byla ověřena

ohledně oné obálky, jest přece jasno, že kdybych vám byl sdělil svoje úmysly, byl bych musil odporovati nevítanému nucení, abych cestoval s vámi.«

»S mé strany by tomu tak nebylo, pane,« zvolal profesor Summerlee upřímně. »Alespoň potud, pokud by bylo na Atlantickém oceanu jiné lodi.«

Challenger odmítl mávnutím své huňaté ruky jeho další slova.

»Jsem jist, že váš zdravý rozum podepře můj názor a pochopí, že bylo lépe, když jsem svoji cestu provedl sám a když jsem se objevil právě v přesném okamžiku, když bylo mé přítomnosti zapotřebí. Tento okamžik se teď dostavil. Jste v bezpečných rukou. Teď nemůžete zblouditi, abyste nedospěli na místo svého určení. Od této chvíle se ujímám velení výpravy a musím vás žádati, abyste dnes večer dokonali svoje přípravy tak, abychom mohli zítra časně ráno vyraziti. Můj čas jest drahocenný a totéž lze také říci v menší míře i o čase vašem. Proto navrhuji, abychom si pospíšili, jak jest jen možno, dokud vám neokáži to, co jste přišli viděti.«

Lord John Roxton nás dal zapsati na veliký parní člun »Esmeraldu«, jenž nás měl vézti vzhůru po řece. Pokud se týče počasí, bylo bezvýznamno, kterou dobu zvolíme ke své výpravě, poněvadž temperatura kolísá mezi dvacetipěti a třicetidvěma stupni v zimě i v letě, tak že není znatelného rozdílu horka. Za deštivého počasí jest tomu ovšem jinak. Od prosince do