Tato stránka byla ověřena
97
A ty drahé, dobré dítě,
jak jsem já ti mohl říci
tenkrát ono »miluji tě« —
Ale přišla jiná doba
a tys děla laškující: —
»Chtějme oba,
chtějme oba zapomenout!«
A tys se tak smála, smála
a ty jsi pak byla paní —
ale já jsem šílil zmála
a já rval tu hlavu bědnou —
ale já jsem nemoh’ ani,
ani jednou,
ani jednou zapomenout.
A jen dumy táhnou teskné,
stín tvůj vidím v dál se ztrácet,
jak se hvězda v mlhách leskne.
Přec to líto neskonale.
Srdce může dokrvácet,
nikdy ale,
nikdy ale zapomenout.
26. 1. 85.
Kaminský: Den štěstí.
7