Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/94

 Tys byla dítě — a já měl tě rád,
 já dřív tvou hlavu zlíbal tisíckrát,
 ty májové, ty krásné jarní dítě,
 my vlíbali si v rty to: — miluji tě! —
 a nad hlavou nám šuměl tenkrát les
 a měsíc plál — tak právě jako dnes…

 Tys tehdá děla: »Buď mi vždycky tím,
 čím jsi mi teď«… A s divným pohnutím
 se dívalas mi v oko dlouze, dlouze — —
 a já tvé malé ručky líbal v touze
 a líbal je, ah, líbal zas a zas
 tvá ústa drahá, čelo, skráň i vlas.

 A opojivý byl tvůj sladký dech
 a hvězdnou záři mělas ve vlasech
 a v oku’s tolik vlhké něhy měla…
 a na všecko jsi potom zapomněla,
 když přišel jiný — — zapomněla’s hned
 a jiný si tě po svém boku ved’.

 On povede tě jednou k oltáři —
 a ty mít budeš úsměv na tváři
 jak tenkrát — — A teď sedíš ještě tady
 a v dlaň ti padá čelo plné vnady
 a díváš se — ó věčně drahá, vím,
 v své krásné snění okem blouznivým.

 …A ona hrála… krajem večer táh’…
 Já chvěl se náhle jako v mrákotách,
 jež vířily kol v divém, pustém tanci —
 a struna praskla, v pusté dissonanci