Tato stránka byla ověřena
70
Nezorané pole.
Ty divíš se, mé všecky sny a dumy
že jsou jak pustý, podjesenní val,
kde teskně tráva šumí,
kde déšť a vichr vše už rozerval.
A smutno, prázdno, kudy maně jdete…
Ó já to vím, to snění mé je holé
a pusté pole
bez lidských stop a dávno neoseté.
Ó já to vím, však to je bída, bída…
Tak, smutno, prázdno.. Láska, srdcí zář
to všecko snění hlídá
jak ta svá pole dobrý hospodář.
A ten-li umře… ah, už z toho rána
vše pustne zvolna, všude jako kletba
a nikdo nedbá
a širá pole pustnou nezorána…
10. 3. 85.
