Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/72

Tato stránka byla ověřena
70


Nezorané pole.

Ty divíš se, mé všecky sny a dumy
 že jsou jak pustý, podjesenní val,
 kde teskně tráva šumí,
 kde déšť a vichr vše už rozerval.
 A smutno, prázdno, kudy maně jdete…
 Ó já to vím, to snění mé je holé
     a pusté pole
 bez lidských stop a dávno neoseté.

 Ó já to vím, však to je bída, bída…
 Tak, smutno, prázdno.. Láska, srdcí zář
     to všecko snění hlídá
 jak ta svá pole dobrý hospodář.
 A ten-li umře… ah, už z toho rána
 vše pustne zvolna, všude jako kletba
     a nikdo nedbá
 a širá pole pustnou nezorána…

10. 3. 85.