Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/61

Tato stránka byla ověřena
59


Sloky.

To nech, co spí, a mne nech také spát,
 až ulehnu a nechoď na můj hrob.
 Nač probouzet to zašlé jedenkrát,
 to ztracené z těch dávných, dávných dob.

 Nech všeho být, mně stačí prostý kříž —
 já tomu kříži zvykl jsem už v žití
 a marným pláčem ty to nezhojíš
 a nevyvoláš, co se v prázdno řítí.

 A nezašeptej v ten můj chudý rov
 ni modlitbu, nic nechci, chci jen spáti,
 mne bolela by hudba těch tvých slov
 a bál bych se, že ve mne život vrátí.

 A bál bych se, že se mne spadne zem
 a že ji střesu i ty stíny s čela,
 že se to srdce zachví ohlasem —
 bys ještě jednou je pak umlčela.