Tato stránka byla ověřena
44
Čím je ta láska…
Čím je ta láska v lidský život všední
a čím, když prchne, upomínka na ni,
víc nevím sám — v tom teskném zadumání
se dnes jen chvěji před ní.
To jenom dech — a přec v to ostré hloží
byl květem jarním. Umdleného čela
to byla první růže rozechvělá
a posvěcení boží.
Ah, jenom dech, nic víc. A přece stačí,
by po letech žár zašlý v oku vznítil,
by pak svou bídu dvakrát člověk cítil,
když vzpomene si v pláči.
Den jediný. A bylo to jak sadem
květ nejkrásnější, který vždycky rádi
do upomínek ztraceného mládí
ve zlaté listy kladem.
A jednou, až tu knihu rozevřeme,
jak bude nám, až ucítíme váti
z ní všecko to, co víc se nenavrátí
v to prázdné srdce němé?
